Jak kupovat fíky v cizích zemích.
Život za hranicemi rodné země je zpočátku jako život za hranicí sebe sama. To co bývalo známé a ošahané je najednou předmětem zkoumání a denní maličkosti se stávají dobrodružstvím. Plnotučné mléko nemívá všude barvu
červenou, někde je pene chutná pochoutka „a la carbonara“, jinde si o el pene raději číšníkovi neříkejte, aspoň tedy pokud nemá oslnivou jiskru v očích. V katalánském obchodě je dobré si dávat pozor na to, jaký vztah
máme k fíkům. Fík je v katalánštině rodu ženského la figa. Fík je ovoce, které si římští vojáci s sebou nosili na dlouhé cesty, něco jako naše „mysli tyčinka“ a americká marska do boje. Fík byl pro ně
zdrojem života a energie. Asi proto ho na iberském poloostrově spojují s ženským životadárným orgánem. Moc se tedy nehodí ptát se partnera na celý obchod: „Dal by sis dnes fík, drahý?“ Tedy, i když známe místní
jazyk, objeví se občas nějaká záludnost.
Člověk je každý den nucen vystoupit ze své ulity, zažitých jistot a zkoumat svět okolo sebe. Zpočátku je to krásné dobrodružství, ale i toho nejnadanějšího dobrého druha
postihne rozčarování.
Psychologové popsali proces adaptace v zahraničí ladnou křivkou s jedním údolím. Popisují ho jako kulturní šok. Myslím, že snad všichni, kdo jsme trochu žili v jiné zemi, jsme
alespoň na chvilku pocítili lehkou euforii. Ten pocit, jak je to tu krásné, někde vzduch voní, jinde se lidé usmívají, jsou milí, jídlo je vzrušující a nezvykle pálivé. Vše je prostě tak nové a naděje plné. Prožíváme
opravdové líbánky s novým domovem.
Avšak ten, jež svým pobytem překoná onu tenkou hranici, překročí Rubikon, a spadne do údolí a po párty přijde kocovina. Vzduch začne lehce zavánět, úsměv nových spoluobčanů
není upřímný, lidé jsou dotěrní, žaludek není zvyklý na místní pálivou stravu, místní životní rytmus nám nesedne, je úporné vlhko či horko. Začíná nám chybět to, na co jsme byli doteď zvyklí. Naše květina byla přesazena
a kořeny ještě nenašli novou cestu. Chléb náš vezdejší se nám začíná zajídat, začínáme vnímat kulturní rozdíly.
Pokud v té nové zemi plné dobrodružství zůstaneme, pak nám psychologové slibují, že přijde
fáze porozumění a naše rozpoložení se začne zlepšovat. Možná se trochu naučíme jazyk, tělo se přizpůsobí místnímu počasí a zvykneme si na jinou stravu. Zkrátka všechno je trochu víc známé a už nepotřebujeme tolik
energie na zdolávání nových dobrodružství. Pokud zůstaneme ještě déle, třeba se začneme i trochu cítit jako doma.
Zajímavé rozčarování může přijít, pokud se vrátíme zpátky do své rodné země. I když o tom víme,
že je to změna, člověk si to nepřipouští. Vrací se přeci domů, tam ho nemá co překvapit. Jenže svět se párkrát otočil mezitím, co jsme doma nebyli a mnohé se proměnilo, stejně jako my sami.
